Tučňák mluví a předvádí, co umí

This entry is part 4 of 5 in the series Tučňák mluví / Talking Tux

Většinou nemám podcasty moc v lásce – radši si něco přečtu, než abych někoho poslouchal – ale tady se vyloženě hodí. Připravil jsem pro vás tedy další podcast, rozdělený do pěti částí. Na začátku každé části bude odkaz na část nahrávky. Velmi vám doporučuji si je poslechnout, ale zároveň si i přečíst text. Stručně tam shrnu obsah nahrávky, ale hlavně tam dopíšu i věci, které jsem na nahrávce buď zapomněl zmínit, nebo které se od doby nahrávky změnily. Nebojte, nebude toho hodně.

Pokud si chcete prohlédnout či nastavit klávesové zkratky v Ubuntu, v nastavení najděte položku “Klávesnice” a tam kartu “Klávesové zkratky”. Ne všechny akce mají na začátku přiřazenu klávesovou zkratku. Změnu zkratky provedete tak, že se šipkou vprao přesunete na sloupec se zkratkami a stisknete mezerník. Pak stiskněte požadovanou zkratku. Pro zrušení zkratky použijte backspace.

Úvodem

Novinky a spuštění – 3:40, 4,4 mB

Rekapituluji, o čem to bude. Zapínám počítač a mluvím o novém Ubuntu 12.10, které by mělo vyjít v říjnu 2012 (v době publikace již vyšlo). Dochází tam ke změnám v grafických prostředích, zejména Unity. Pak se přihlásím.

Problematiku grafických prostředí tu lehce nastíním. Dosud byly udržovány dvě verze Unity – verze 3D a verze 2D, která postrádala některé efekty kvůli chybějící hardwarové akceleraci. No a právě verze 2D je z hlediska přístupnosti asi nejpoužitelnější

Ve verzi 12.10 se tyto verze sloučí do jednoho Unity, kde vykreslování 3D bude řešeno softwarově (osobně doufám, že to 3D půjde vypnout). V době publikování tohoto příspěvku však předběžné testování beta verzí přináší zprávy o špatné přístupnosti prostředí. Na druhou stranu se zase posunula vpřed přístupnost prostředí Gnome shell verze 3.6. Řekl bych, že obě prostředí nabízejí obdobné funkce, jen o Gnome shell jsme dosud nemluvili, protože jeho přístupnost byla horší než přístupnost Unity.

Abych to shrnul – zatím nedoporučuji přecházet na verzi 12.10. Radši si počkáme, co ukáže finální verze a jestli bude mít vůbec smysl aktualizovat. Přece jen, 12.04 je verze s dlouhodobou podporou, čili je to jistota.

Seznámení s Unity 2D

Prostředí Unity – 15:13, 18,6 mB

Zde popisuji hlavní prvky prostředí unity. Na pracovní plochu se dostaneme klávesovou zkratkou CTRL+WIN+D. Máme k dispozici panel s nabídkami, též zvaný globální menu, protože je k dispozici téměř všude. Z pracovní plochy se do něj dostaneme přes ALT+F10. V tomto panelu jsou nějaké systémové nabídky (nastavení, vypínání, čas, stav baterie, připojení k sítím atd), a pak si tam také přidávají nabídky různé programy jako je Dropbox či Skype. S trochou nadsázky by se to dalo považovat za systémovou lištu známou z Windows.

Pohybovat se po nabídkách můžete šipkami vlevo a vpravo, po samotných položkách pak šipkami nahoru a dolů. Pozor, občas se stane, že se Orca v některých nabídkách zasekne a přestane jakoby reagovat. Jde hlavně o nabídku s časem, pokud sjedete dolů, tak je tam nějaký kalendář. Pokud se vám toto stane, stačí myší kliknout někam do prostoru na plochu a Orca se vzpamatuje.

Nabídce se říká globální také proto, že pokud se ve většině aplikací z první nabídky vydáte doleva, tak se neobjevíte na opačné straně ale skočíte právě do globální nabídky. To může být dobré nebo taky špatné, já tuto možnost třeba ve Firefoxu zrušil.

Další úžasnou možností Unity je tzv. Dash. Stejně jako globální menu jsem i Dash lehce naťuknul v předchozím díle o instalaci. Dash je něco jako nabídka start ve Windows kombinovaná s hledáním v nedávno otevřených souborech a dalších věcech. Aktivujete jej stisknutím klávesy WIN (v Ubuntu je označována jako klávesa Super). Nacházíte se v editačním políčku, kde můžete začít zadávat hledaný výraz nebo jeho část. Doporučuji tak dvě sekundy počkat, než se to vyhledá a vykreslí se správně tlačítka. Pak můžete postupovat buď šipkou dolů nebo klávesou TAB. Pokud se něco našlo, ohlásí se třeba “Aplikace” nebo “Soubory a složky”. Tváří se to jako tlačítko a jeho aktivací se to asi nějak rozklikne, to jsem zatím moc nepobral. Šipkou dolů přejdete na vlastní výsledky. Pozor, jsou uspořádány horizontálně, tedy vedle sebe a ne v seznamu, jak jsme zvyklí. Zvolenou položku aktivujete klávesou ENTER. Občas je nutné se pak pomocí ALT+TAB přepnout do okna aplikace, kterou jste tímto otevřeli.

Pokud půjdete dál šipkou dolů, tak buď narazíte na další kategorii nalezených výsledků a nebo na další horizontální pás tlačítek, který je vždy dole. Tam můžete vybrat kategorii, která se bude zobrazovat. Pokud nezadáte žádný výraz, bude na vás čekat nejspíš seznam naposledy otevřených souborů. Pokud dole zvolíte třeba kategorii “aplikace” a výše si rozkliknete tlačítko “nainstalované aplikace”, dostanete se k seznamu všech aplikací, které máte nainstalovány.

A jedeme dál. Další věc, kterou Unity obsahuje je něco, co by se dalo přirovnat k nabídce rychlého spuštění ve Windows. Nazývá se to Launcher. Je to takový rozbalovací panel, ve kterém jsou umístěny spouštěče aplikací a dá se k nim rychle dostat. Ty jsou tam na stálo. Za ně se však umisťují ikony běžících aplikací a dále pak ikony připojených disků. Nebojte, zní to sice složitě, ale rychle se s tím naučíte. Proč to tu vůbec je? Protože prvních deset aplikací, které si do Launcheru na stálo umístíte, můžete spouštět klávesovými zkratkami Super+1 pro první aplikaci až Super+0 pro desátou aplikaci. Do launcheru se dostanete klávesovou zkratkou ALT+F1 a šipkami nahoru a dolů se pohybujete po seznamu aplikací. Nejprve jsou tedy ty aplikace, které jsou tam stabilně. Následují ikony pro aplikace, které mají otevřené nějaké okno. Pak jsou ikony připojených disků.

Pokud šipkami najedete na nějakou aplikaci a stisknete dvakrát šipku vpravo, rozbalí se nabídka pro danou aplikaci. Ta může obsahovat různé možnosti (v případě prohlížeče je to třeba otevřít nové okno, v případě mailového klienta to může být možnost vytvořit zprávu…). Také je tam možnost “Odebrat z launcheru” resp. “Přidat do launcheru” v závislosti na stavu aplikace.

Jednou z posledních věcí, kterou bych dnes chtěl předvést v prostředí Unity 2D jsou virtuální plochy. Virtuální plochy nejsou specifické pro prostředí Unity – najdete je i v prostředí Gnome a určitě i jinde. Je to podle mě úžasný koncept, díky kterému se už neztratíte v záplavě otevřených oken. Virtuální plochy jsou vlastně takové prostory, ve kterých si můžete otevírat okna různých aplikací. Můžete mít okno jen na jedné ploše, a nebo jej mít zobrazené na všech… dá se s tím pěkně vyhrát. Ve výchozím nastavení Ubuntu 12.04 máte čtyři plochy uspořádané do mřížky dvě krát dvě. Po přihlášení se nacházíte na levé horní. Mezi plochami přecházíte pomocí kláves CTRL+ALT+šipky. Takže na jedné ploše si můžete otevřít třeba webový prohlížeč, na jiné pracovat na dokumentu atd. Okna můžete mezi plochami přesouvat pomocí klávesových zkratek. Ty ale nejsou ve výchozím stavu nadefinovány, musíte si je vytvořit.

Brouzdáme s Firefoxem

Prohlížení internetu s Firefoxem – 7:59, 9,8 mB

Brouzdání po webu je s Orcou a Firefoxem velmi jednoduché a myslím, že oproti práci s jinými prohlížeči a odečítači obrazovky nezaznamenáte mnoho rozdílů. Stránku můžete pročítat buď šipkami, nebo se po prvcích pohybovat tabulátorem a nebo využít navigačních kláves (H pro přechod po nadpisech, L pro přechod po seznamech…). Zmíním zde několik odlišností od odečítačů běžících pod systémy Windows.

Není zatím implementována funkce seznamu nadpisů či odkazů. Je to žádaná funkce a myslím, že je i v plánu, leč momentálně vývojáři pracují na důležitějších věcech.

Neexistuje zde něco jako formulářový režim. Po prvcích formulářů se můžete pohybovat buď pomocí kláves ORCA+TAB a nebo pomocí k tomu určených navigačních kláves )podívejte se do nastavení Orca). Pokud se na formulářový prvek dostanete pomocí šipek, doporučuji klávesou TAB nebo ORCA+TAB ověřit, zda jste opravdu tam.Stránky jsou prezentovány tak, jak ve skutečnosti vypadají. není tu žádný režim, kdy je každý prvek umístěn na samostatný řádek a tato funkce se ani neplánuje. Podle mého je to dobře, protože tak můžeme získat lepší představu o tom, jak stránka skutečně vypadá.

Firefox není jediným prohlížečem pro Linux, ale je rozhodně nejlépe přístupný. Další alternativa může být prohlížeč Epiphany, nebo textový elinks pro konzoli, ale tady za nic neručím.

Psaní v programu Libreoffice writer

Dokumenty s Libreoffice – 3:45, 4,5 mB

Na Libreoffice writer toho není moc co ukázat – prostě textový procesor, na který jste zvyklý. Jednoduše jej otevřete a píšete. Používá standardní menu jako třeba Microsoft Office 2003, umí pracovat s mnoha formáty včetně ODF, DOC, DOCX, HTML, TXT a dalšími. Verze Libreoffice 3.5 je s Orcou plně přístupná, bohužel verze 3.6 je dosti rozbitá. To by vás ale nemuselo trápit, protože v Ubuntu 12.04 se nachází nejnovější verze 3.5.

Můžete označovat text, kopírovat jej a formátovat, jak jste zvyklí. Formátování aktuálního znaku zjistíte klávesovou zkratkou ORCA+f. Bohužel Orca zatím neposkytuje funkci ohlašování změn formátovaní textu při plynulém čtení. Fungují známé zkratky pro přepínání tučného písma (CTRL+b), kurzivy (CTRL+i) atd.

Ještě trochu Unity

HUD, Nautilus a konec – 10:36, 12,4 mB

A v Unity ještě chvilku zůstaneme. Zapomněl jsem vám totiž ukázat HUD (Head Up Display) a taky si povíme něco o práci se soubory. HUD je výborná věcička, která vám usnadní práci s rozvětvenými nabídkami, nebo vám prostě ušetří pár stisků kláves. Po jeho aktivaci klávesovou zkratkou ALT (levý ALT) se budete nacházet v textovém políčku. Zadejte část hledaného výrazu a HUD prohledá všechny nabídky otevřené aplikace a také globální nabídku. Výsledky budou prezentovány ve formě tlačítek řazených pod sebou.

Funguje to pouze v aplikacích, kde je k dispozici globální nabídka. Takže v Libreoffice to běžně nefunguje, muselo by se něco doinstalovat, ale jinak to ve výchozím nastavení funguje všude. Já to používám hlavně v programu Audacity, který má opravdu spoustu nabídek.

Letem světem projedu správce souborů Nautilus, který je již předinstalovaný. Nutno dodat, že s každou další verzí je Nautilus o něco neohrabanější, alespoň dle mého názoru. Já raději používám PCMan file manager, který je o poznání rychlejší, chybí mu však některé rozšířené funkce Nautila. Do domovské složky se dá dostat několika způsoby – jedním z nich je stisknutí klávesové zkratky ALT+home na pracovní ploše.

Objeví se nám normální seznam souborů, na jaký jsme zvyklí třeba z Průzkumníka nebo Total commanderu. Za názvem složky se ohlásí číslo značící, kolik položek se v ní nachází a poslední čas změny. Za souborem se ohlásí jeho velikost, typ a čas změny. Vše se dá přenastavit. Fungují známé zkratky pro kopírování, vyjmutí a vkládání, můžete mít otevřeno více oken nebo více panelů (panely jsou v jednom okně ale můžete se mezi nimi přepínat jako ve Firefoxu).

Poslední věcí, kterou bych vám chtěl ukázat jsou záložky. Dalo by se to nazvat třeba oblíbené složky. Takže když pak otvíráte nebo ukládáte nějaký soubor, nemusíte se prohrabávat složkami, ale pokud tu složku máte v záložkách, stačí ji vybrat ze seznamu a jste tam. Na nahrávce to rychle předvádím s Libreoffice.To by bylo asi vše, mluvím o programech, které používám a vypínám počítač přes systémovou nabídku.

Co bude příště?

Příště nejspíš proberu více do hloubky Nautilus a PCMan file manager. A teď, milí posluchači a čtenáři, přichází váš čas. Mohl bych vám toho nahrát a napsat hodně, ale chci, aby to bylo to, co doopravdy chcete. Jen pro inspiraci jsme ještě neprošli mailového klienta Thunderbird, který je ale téměř shodný v Linuxu s tou verzí pro Windows. Pak tu máme komunikátor Pidgin, přehrávače hudby Exaile a Audacious, pokročilé textové editory Gedit a Medit, přehrávač filmů Totem, editor zvuků Audacity… Programů je hodně, ale rád bych představil ty, o které bude opravdu zájem.

Byl tu požadavek na představení nějakého OCR řešení (rozpoznávání textu), na to se určitě podívám, ale půjde pravděpodobně pouze o rozpoznání souborů, jelikož nemám k dispozici funkční scanner. Jinak mi své nápady a přání pište buď sem, nebo kontaktujte přímo mě. Velice vám děkuji a těším se na vás u příštího dílu seriálu “Tučňák mluví”.

Series NavigationTučňák mluví a povídá si s pangolinem

4 thoughts on “Tučňák mluví a předvádí, co umí

  1. Zdravim..

    Mne osobne sa tieto články o Linuxe velmi prijemne čítajú. Tiež som nevidiaci a tak trochu som mal obavy pred Linuxom. Teraz už viem, že určite si ho vyskúšam… S pozdravom Majo

    Reply
    1. Peter Tesar

      Hello Vojta,

      In your post to the vinux-support, you ask if anyone would point out your mistakes.

      If no one has offered then I will do it for the Unity blog. I need to learn how to navigate the latest Vinux 4 with Unity. Your blog has proven helpful.

      I noticed some minor mistakes. These include missing definite articles, incorrect indefinite articles and incorrect verb tenses. These are easy to fix.

      I don’t want to duplicate the effort if someone else has offered.
      I would prefer one of two ways to get the changes to you.

      Presumably you have a text document that you can pass on to me as an attachment. Alternatively, I can copy your blog and paste it into my processor.

      I would then mark the suggested changes which you could look at. By looking at what you wrote (or left out) and the suggested change, it will help improve your English.

      You can contact me offline at:

      Peter Tesar

      Reply
  2. vytvoření instalace na USB klíč (flashku

    Bylo by možné ukázat jak si může uživatel poradit s instalací ubuntu nebo Vinuxu na zařízení, které nemá optyckou mechaniku?

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Protected by WP Anti Spam